Pustila jsem se do toho systematicky. Nejprve jsem změřila každý centimetr obýváku, protože právě tady trávíme nejvíc času a právě tady nejvíc chybí místo. Vzala jsem papír, tužku a zakreslila nejen rozměry stěn, ale i polohu zásuvek a topení. Pak jsem vyrazila do showroomu s jasným zadáním: potřebuji kus nábytku, který přes den funguje jako pohodlné sezení a v noci se promění v postel, aniž by mi při tom zaneřádil celý byt. A hlavně do něj musí jít schovat všechny ty polštáře, přikrývky a deky, které se mi válejí na očích. Prodavač mi hned ukázal klasický model s úložným prostorem pod sedákem, ale to by znamenalo každý večer zvedat těžkou matraci. To není organizace, to je silový trénink. Pak vytáhl něco úplně jin
