6 zásadních objevů Hubbleova teleskopu, které změnily kosmologii > Cheditor5 연동 테스트 게시판

Prvním zásadním objevem bylo změření rychlosti rozpínání vesmíru, známé jako Hubbleova konstanta. Teleskop pozoroval cefeidy – proměnné hvězdy – ve vzdálených galaxiích a díky nim přesně určil vzdálenosti. To umožnilo zpřesnit výpočet stáří vesmíru na přibližně 13,8 miliardy let. Před Hubbleem byly tyto odhady velmi nepřesné, s chybou až 50 procent. Díky jeho datům nyní víme, že se vesmír rozpíná stále rychleji.

Začněte od Betelgeuse a Rigelu, ne od pásu Nejspolehlivější způsob, jak najít Orion, je zapamatovat si dvě výrazné hvězdy po stranách pásu. Betelgeuse, levá ramenní hvězda (oranžová, červená), a Rigel, pravá noha (modrobílá, velmi jasná). Když najdete tyto dvě, máte celou postavu. Pás pak použijete jako spojnici mezi nimi, tady ne jako počáteční bod. Pokud začnete od pásu, snadno se ztratíte v okolních hvězdách, protože pás je úzký a výrazný, ale zbytek Orionu je rozprostřený do šířky.

Klíčový je také výběr správného času. Nejvíce souhvězdí uvidíte kolem půlnoci, kdy je obloha nejvýše. Ale i tak se vyplatí začít pozorovat už za soumraku, protože některá souhvězdí, jako je Andromeda nebo Pegas, jsou na západě jen krátce po setmění. Naopak zimní Orion a Blíženci jsou vidět celou noc. Častou chybou je začít pozorovat příliš pozdě a pak si myslet, že jich vidíte méně. Přitom stačí vyjít ven dvakrát – jednou na začátku noci a jednou kolem třetí hodiny ranní.

Když se řekne Orion, většina si představí nápadný pás tří hvězd. Jenže právě na tomto pásu mnoho pozorovatelů ztroskotá. Pokud se pokoušíte najít Orion pomocí hvězdářského dalekohledu nebo hledáčku, pravděpodobně míříte na jasný střed pásu a čekáte, že se kolem něj objeví celá postava. To je základní chyba. Orion je rozlehlý, jeho ramena a nohy sahají daleko od pásu, a v hledáčku s malým zorným polem uvidíte jen tři hvězdy bez kontextu. Správný postup je nejprve najít Orion pouhým okem, a teprve poté namířit dalekohled.

Jak Hubble změnil pohled na galaxie a černé díry Dalším průlomem bylo pozorování hlubokých polí (Hubble Deep Field). Na malém úseku oblohy, který vypadá prázdný, teleskop zachytil tisíce galaxií v různých fázích úložné prostory v malém bytěývoje. To vedlo k objevu, že galaxie v raném vesmíru byly menší a nepravidelnější než ty dnešní. Při analýze těchto snímků je důležité si uvědomit, že nevidíme galaxie jako takové, ale jejich světlo, které k nám putovalo miliardy let. Častou chybou amatérských astronomů je zaměňovat vzdálenost galaxií s jejich skutečnou velikostí – Hubbleova data ukazují, že mnohé z nich jsou menší, než se zdá.

Důležitým parametrem je průměr objektivu (apertura). Čím větší, tím více světla dalekohled zachytí a tím slabší objekty uvidíte. U refraktoru se ale větší průměr promítá do délky trubice a hmotnosti. Reflektor s průměrem 130 mm je stále skladný a zvládne ho i slabší montáž. Typickou chybou začátečníka je koupit si velký reflektor bez stabilní montáže – pak se obraz třese a pozorování je frustrující. Vždy upřednostněte stabilní montáž před velkým průměrem.

Při lepení planet na podložku dejte pozor na to, aby špejle byly dostatečně dlouhé a pevné – pokud použijete tenká párátka, mohou se pod tíhou větších planet prohýbat. Raději sáhněte po špejlích na špíz nebo po silnějších drátech. U Saturnu vyztužte prstenec tak, že ho před přilepením necháte ztvrdnout nebo ho zpevníte druhou vrstvou papíru. Děti často zapomínají, že Saturnův prstenec není přilepený k planetě, ale volně ho obíhá – proto ho nepřilepujte napevno k povrchu, ale nechte kolem dokola mezeru.

Nakonec si ověřte, že se díváte ve správnou roční dobu. Orion je nejlépe viditelný od prosince do března, a to večer kolem deváté hodiny. V létě ho najdete až nad ránem, ale jeho poloha je nízko nad obzorem a ztrácí se v oparu. Pokud ho nemůžete najít, pravděpodobně hledáte ve špatnou hodinu nebo na špatné straně oblohy. Orion vždy vychází na východě a zapadá na západě, takže ho najdete podle toho, kde je Slunce v danou denní dobu. Až si osvojíte postup od Betelgeuse k Rigelu, najdete Orion během několika sekund, a to i bez mapy.

Typická chyba, které se vyvarujete: nespěchejte s hledáním mlhoviny M42, která je pod pásem. Začátečníci často namíří dalekohled na pás a hledají „mlhovinu" hned, ale M42 je viditelná až při trochu větším zvětšení a je snadné ji přehlédnout, pokud nemáte správný bod. Nejprve si v hledáčku najděte tři hvězdy pásu, pak se posuňte mírně dolů — uvidíte slabý, mlhavý obláček. Bez předchozího nalezení Betelgeuse a Rigelu ale nemáte jistotu, že se díváte na správné místo.

Here's more information regarding více zde look at our own web site.